Pět priorit Petra Petržílka

 

  1. Proti zdražování vody

Je nanejvýš nutné zabránit tomu, aby byli obyčejní lidé vydíráni cenou vodného a stočného, respektive stali se rukojmími  firem, které se snaží zbohatnout na nejdůležitější a životodárné komoditě. Je pravdou, že vodou bychom měli šetřit, ale je naprosto nepřípustné, aby se voda stala cenově nedostupnou pro širokou vrstvu obyvatelstva.

Řešením hrozivého nedostatku peněz na obnovu vodovodů a kanalizací není skokový nárůst plateb od lidí, ale regulační opatření státu založené na třech „T“. Taxes: Zisky velkých provozovatelů VaK rostou o 10% rychleji, než je tempo růstu prostředků pro obnovu VaK. Zabráníme odvodu zisků mateřským firmám do zahraničí jejich zdaněním. Transfers: V případech, kde není možné zajistit samofinancování obnovy vodovodů a kanalizací, navrhneme, aby stát ke každé koruně z vodného a stočného na obnovu přidal korunu z příjmů výše uvedených daní. Tariffs: Každý musí mít právo na dostatek pitné vody pro svou potřebu a osobní hygienu za sociálně únosné ceny. Využití pitné vody nad rámec této základní potřeby, např. pro zalévání nebo doplňování bazénů, však navrhujeme zpoplatnit výrazně dražším tarifem vodného a stočného. Tím budeme motivovat i k zadržování a k intenzivnějšímu využívání dešťové vody.

 

  1. Za důstojnou  dopravu do práce

Dojíždění za prací by mělo být maximálně komfortní a přístupné pro všechny. Naprostou samozřejmostí už dávno měla být záchytná parkoviště a dořešení silničního pražského okruhu. Doposud tomu tak není, a proto je pro mnohé z nás cesta za prací do Prahy  skutečným traumatem. Znevýhodňuje zejména ty, kteří nemají jinou možnost než dojíždět za prací automobilem.

Sídelní prstenec kolem Prahy s sebou nese každodenní dopravní komplikace. Ti, kdo jsou k cestě do práce nuceni využívat auto, tráví hodiny v kolonách často jen proto, že ještě není dokončen silniční okruh. Dokončení povolovacích procesů a urychlené zahájení staveb Ruzyně – Suchdol, Suchdol – Březiněvez, Běchovice – Úvaly musí být naší prioritou. Odmítám přitom debatu vracet se k variantám tras. Těm, kdo pro cestu do práce využívají hustou vlakovou dopravu, ztěžuje život každodenní boj o parkovací místa kolem místních nádraží. Prosadím, aby každá obec, která připraví projekt parkoviště „P+R“, měla nárok na státní dotaci na jeho výstavbu.

 

  1. Proti vynucenému dojíždění našich dětí do škol a školek

Pro stát by měla být prioritou rodina, které se vychází maximálně vstříc. Mít ovšem dnes v Praze  a jeho okolí děti je spíše luxusem než samozřejmostí, neboť pouhé umístění dětí do školky je pro mnohé rodiny neřešitelným nebo spíš nedostupným problémem.

Překotný sídelní rozvoj v satelitech Prahy bez zajištění komplexní obslužnosti s sebou nese nedostatek kapacit MŠ a ZŠ v místě bydliště a děti jsou nuceny denně dojíždět dál než by musely. Akutním nedostatkem míst ve školských zařízeních trpí spádové oblasti Čelákovic, Jesenice, Ondřejova, Psár, Úval, Jenštějna, Rudné, Říčan, Brandýsa, Odolene Vody a mnohá další. Stát musí garantovat finanční krytí a realizaci výstavby nových škol a školek. Budu trvat na dotažení a rozšíření programu podpory výstavby školských kapacit, který jsme prosadili pod vedením bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové. 

 

  1. Za nadstandardní bydlení pro seniory při stávající výši českých důchodů

Na seniorský věk by se měl s postupujícím časem člověk těšit a ne se jej děsit. Pro mnoho seniorů je nedostupnou možností dožít např. v seniorském domě nebo komunitním bytě. To je ovšem naprosté selhání sociální úlohy státu.

Podporuji trend výstavby komplexů komunitních bytů pro seniory, jejichž součástí je vedle zajištění pečovatelské péče (včetně domácí hospicové péče) i kompletní nabídka pro trávení volného času - od bazénů přes kosmetické služby, restaurace a společenské místnosti  po sportovní a relaxační zóny. Zároveň je důležité, aby nájemné v těchto bytech bylo nízké, a tedy dostupné pro každého zájemce. To lze zajistit především investiční dotační podporou s podmínkami udržitelnosti takového bydlení.  

 

  1. Za realizaci zeleného pásu kolem Prahy

Prostředí, v němž bydlíme a trávíme svůj volný čas, by mělo být cennou přidanou hodnotou mající vliv na naše zdraví a vyváženou psychickou pohodu – tedy prostředí kvalitní a zdravé. Jakkoli se někomu může zdát tématika zeleně a životního prostředí nedůležitou a okrajovou, patrně by si každý z nás vybral možnost žít v prostředí zelených trávníků a lesíků než v prostředí betonu a asfaltu.

Středočeské i pražské územně plánovací dokumenty, resp. jejich návrhy, počítají s tzv. zeleným pásem kolem Prahy. Bohužel cesta z papíru k realitě je vždy složitá. Realizace takového projektu předpokládá na jedné straně konec záborů zemědělské a lesní půdy, účinné programy podpory výsadby sídelní i mimosídelní zeleně, včetně ekosystémové zeleně, na druhé straně vedení databáze a usnadnění využívání brownfieldů za účelem umožnění dalšího rozvoje území. Vedle těchto podpůrných programů se s takovým projektem musí ztotožnit lidé, kteří v okolí Prahy žijí. Podporuji proto, aby do tohoto projektu byli občané přímo vtaženi tím, že se do zelených ploch budou projektovat sportovní a herní prvky, cyklostezky a hippostezky, dokonce i místa pro nové zahrádkářské kolonie a s tím spojené zahrádkářské trhy apod.. Začleňování občanských aktivit do projektu Zeleného pásu vnímán jako podporu místní identity stejně jako podporu divadelních a hudebních těles, tradičních řemesel a výroby, hasičů apod.